Hra ve výuce není „výplňovka“. Hra je pedagogický nástroj.
Hra ve výuce není „výplňovka“. Hra je pedagogický nástroj.
Když se řekne „hra ve výuce“, část lidí si možná představí odpočinkovou aktivitu na konec hodiny. Něco, co se použije, když už „je hotovo“, nebo když je potřeba žáky na chvíli zabavit.
Já to vidím jinak.
Dobře připravená hra může být velmi silnou cestou k učení. Ne proto, že je zábavná sama o sobě, ale proto, že žákům umožňuje rozhodovat se, pracovat s informacemi, zkoušet různé perspektivy, chápat důsledky a následně o celé zkušenosti přemýšlet.
Ve výuce dějepisu to podle mě dává obrovský smysl. Dějepis totiž není jen o zapamatování dat a událostí. Měl by žákům pomáhat přemýšlet nad tím, proč se věci děly, jak je vnímali lidé své doby, jaké měly důsledky a co nám minulost říká dnes.
Vložené obrázky (najdete je pod tímto odkazem) jsou snahou shrnout, jak lze hry, herní prvky a gamifikaci využívat promyšleněji — od jednoduchých karet a stanovišť přes rolové hry, simulace a gamebooky až po reflexi a nejčastější chyby. A hlavně proč se toho nebát.
P.S. Nemá s hrami pracovat pořád, každou hodinu. Ale také nedává smysl je nevyužívat.
